Souhlasím s tím, že by se společenské vztahy a společenská organizace měly sladit s rozvojem výrobních sil společnosti, ale rozhodně ne cestou vytvoření globální vlády nebo organizace. To je skutečná utopie, neřku-li nebezpečná pro existenci svobody a demokracie. Demokracii lze s největší pravděpodobností uplatňovat jen v rámci konkrétního státu. Nepotřebujeme světovou vesnici , ale DOBŘE FUNGUJÍCÍ samostatné státní celky, jejichž existence je zárukou rozmanitosti, která je na světě právě tou největší krásou. Vymazat státy znamená zavést uniformitu světa, s kterou jsme se v historii tak spálili. Je třeba se z historie poučit, ne ji slepě opakovat tam, kde se ukázala jako guma, která maže samostatné lidské myšlení. NIKOLI ŘÍDIT svět, ale naučit se SPRAVOVAT svůj stát cestou demokratické samosprávy státu. Státy mohou existovat i při neexistenci vlastních hranic, jak to dokazuje EU, která je NEDOKONALÁ jen proto, že se snaží GLOBÁLNĚ ŘÍDIT něco, co ve skutečnosti VYŽADUJE MÍSTNÍ SAMOSPRÁVU. Spravují se lépe menší celky, protože správa vyžaduje obvykle DETAILNÍ ZNALOSTI místních podmínek. Je fakt, že některé oblasti se vymykají lokálním podmínkám, jako budování dopravních systémů či energetických sítí. Ale tyto oblasti bychom spočítali na prstech jedné ruky. Zde můžeme díky technologickým možnostem uvažovat globálně. Existuje však daleko větší počet oblastí, které je třeba řešit lokálně právě kvůli potřebě detailních znalostí místních podmínek. Zde žádný světový orgán nemůže nahradit místní samosprávu.
Je dobré si připomenout, že světový vývoj po roce 1989 a pádu železné opony je charakterizován rozšířením kapitalismu což je jasným důkazem jeho přitažlivosti pro tu ohromnou masu obyvatel, kteří v tomto společenském a politickém systému žijí. Zdravý kapitalismus stojí na zdravé tržní ekonomice, svobodě a zdravé morálce. Problémy, s kterými se současný kapitalismus potýká nejsou zaviněny jeho podstatou, ale kvalitou jednotlivců, lidí, kteří žijí a pracují s nejrůznější úrovní svých schopností a morálních vlastností. Jsou lidé skvělí, pracovití, upřímní, pracovití, aktivní, ale také vrazi, lháři, podvodníci či úplatkáři a lidé líní a také hloupí, protože nevěnovali dostatek pozornosti sobě samým. Kapitalismus dokázal rozvinout své výrobní síly do takové míry, že ve vyspělých západních zemích by byl schopen kapitalismus s využitím dnešních výrobních technologií bez velkých problémů KAŽDÉMU jedinci zajistit všechny základní potřeby pokud jde o stravu, ošacení i bydlení.
Společnost jako celek reaguje na rychle probíhající změny v rozvoji výrobních sil pomaleji než je rozhodování či řízení sebe sama u jednotlivců. Jednotlivci v současné kapitalistické společnosti ve své většině nejsou zvyklí na fakt, že se musí celoživotně vzdělávat, aby mohli reagovat na změny v ekonomice kolem sebe. Je velká otázka, kolikrát je jedinec schopen za svůj aktivní život zcela změnit své povolání. Profese jsou v současnosti velmi specializované a vyžadují zpravidla dlouhodobé vzdělání. I obtížnost je u plno profesí vysoká kvůli šíři jejich záběru. Představa jedince, že mu povolání, které vystudoval, vydrží na celý život, je vlivem rychlého vývoje výroby a ekonomiky vcelku mizivá. To je svým způsobem nesmírně frustrující pro každého člověka již na počátku jeho kariéry. Navíc je společnost z hlediska organizace rozdělena objektivně na skupiny těch, kteří pracují v tzv. věčných profesích jako je potravinářství, energetika, vodohospodářství, oděvní průmysl, zemědělství, doprava, chemický průmysl a jsou skupiny obyvatel, kde je jejich pracovní činnost ohrožena dočasností jako např. hornictví, ale týká se to i všech pracovníků, kteří pracují v soukromých firmách podnikajících v prostředí ostré konkurence.
Kapitalismus se potýká od svého počátku s jednou zcela zásadní věcí a tou je nezaměstnanost. Je důležité zde konstatovat skutečnost, že lidstvo od svého počátku vyrábělo své nástroje a potřeby vždy s cílem si práci co nejvíce usnadnit. Lidé jsou doslova přirozeně přitahováni
pohodlím. Stroje člověka osvobodily v mnoha případech od namáhavé tvrdé fyzické dřiny. V současné době kapitalismus svou vnitřní logikou vlastní technologie, které člověka v mnoha oborech nahrazují a člověka staví do role pouhého pozorovatele. Je jasné, že to neplatí pro všechny profese, ale pro většinu zcela rozhodně. Tlak na množství pracovní síly tak poklesl, prudce vzrostla potřeba vzdělání pracujícího člověka, protože výroba, ale i používání řady prostředků je mnohem sofistikovanější. Není hlad po kvantitě, ale po kvalitě. Cesta k řešení problému nezaměstnanosti není krátká, ale dlouhá, protože musíme překonat myšlení lidí a jejich vztah k sobě samým. Prostě aby byli od svého mládí vedeni k tomu, že si musí svou budoucnost formovat na základě znalosti sebe sama, aby se uplatnili co nejvíce v profesích, kde sami cítí, že je to prostě baví. Někdo rád studuje a učí se, někomu se studovat nechce. Ale ti, kteří nevěnovali dostatek pozornosti svému „já“ včetně úrovně vzdělání, si v budoucnosti musí být vědomi odpovědnosti za sebe samého a nestěžovat si na svůj životní standard. To znamená každý musí přijmout stoprocentní odpovědnost za svůj život. Ne stát se o mne postará, ale já se musím postarat o sebe sama.
Stát by měl však stanovit taková pravidla, aby každý jednotlivec měl možnost co nejrychleji zahájit svou vybranou aktivitu, která mu může zajistit živobytí. To znamená minimum obstrukcí pro zahájení podnikatelské činnosti. Odpovědnost se tak rychle přesune shora dolů. Lidé si budou vědomi svého „já“, budou se znát, protože tomu bude věnována pozornost ze strany učitelů i rodičů od jejich mládí. Lidé budou dělat to, co je baví a pro co budou mít největší talent. Je logické, že prosadit se musí každý sám. Tam kde je toto myšlení zcela opačné je jasné, že je na vině pečovatelský stát, který v lidech vytvořil mylnou představu, že je povinen se o ně postarat. Stát se musí postarat především o potřebné tj. slepé a zdravotně postižené, kteří nejsou schopni se o sebe postarat a také o důchodce. Stejně tak si musí být lidé vědomi faktu, že jsou zcela odpovědni za svůj zdravotní stav. Tělesná zdatnost a sport musí být důležitou položkou v životě každého člověka, pokud samozřejmě není postižen od svého narození. Je třeba se sžít s myšlenkou, že jen kvalita člověka pokud jde o jeho způsob myšlení, chování a jednání může kvalitativně změnit celou společnost.
Je staletími prověřeno, že je to právě kapitalistický systém, který je s to vytvářet v praktickém životě ty nejlepší podmínky pro dosažení základních životních jistot člověka. NIC NENÍ JISTÉ, ale kapitalismus díky své schopnosti vytvořit co možná nejlepší podmínky pro uplatnění tvořivých schopností člověka jako první politický systém dokázal zajistit vysokou životní úroveň velkému množství obyvatelstva. V jeho počátku byly podmínky zvláště zaměstnanců velmi tvrdé, protože převažovala tvrdá fyzická práce, která nebyla adekvátně finančně ohodnocena. S rozvojem vědy a tedy s rozvojem výrobních sil a jejich neustálé modernizaci se životní úroveň pomalu zlepšovala u stále širších vrstev obyvatelstva. Dnes lze konstatovat, že kapitalismus zajistil vysokou životní úroveň vysokému počtu obyvatelstva. Nedokázal by to, kdyby se neopíral o následující hodnoty: o svobodu ve všech jejích konkrétních podobách, o demokracii, o tržní ekonomiku a s tím spojený status soukromého vlastnictví a konečně lidská práva, která jsou však dnes v řadě případů zneužívána.
Kapitalistický systém není dokonalý, ale jeho nedostatky nejsou zaviněny jeho podstatou, ale charakterovými vadami konkrétních lidí, kteří ho tvoří. Díky svobodě se totiž v kapitalismu projevují všechny lidské schopnosti a vlastnosti. Ty dobré a bohužel i ty špatné. Všechny velké průšvihy kapitalismu v dějinách byly zaviněny lidskou nedokonalostí ať už odbornou nebo charakterovou. Nikdo není dokonalý, ale jistě existují ve společnosti tradiční morální hodnoty a pravidla, která se osvědčily a které, kdyby se v dostatečné míře respektovaly, nemuselo lidstvo v minulosti tak trpět. Poslední ekonomická krize je toho dostatečným důkazem. Ukazuje se, že kromě nezaměstnanosti, postihující v současné době i mladou generaci, je největší slabinou i změna vztahu k penězům. Peníze již nejsou chápány jen jako pouhý prostředek směny, ale v podobě zisku jsou důležitějšími, než sám člověk. Konkrétně se to projevuje u podnikatelských subjektů obrovským tlakem na snižování nákladů zejména na pracovní sílu. V praxi je zcela normální, že zbývající pracovníci jsou přetěžováni, pracují více hodin, jsou stresováni, protože neustálý tlak na jejich výkon neustále roste. Chceme vyrábět neustále víc a víc, přestože lze konstatovat v mnoha oblastech s použitím současných technologií, že u nich existuje již dnes nadvýroba. Kdo s tímto nesouhlasí, ať navštíví jakýkoli supermarket, kde je nejvíce nadvýroba viditelná. Přesto tam pracovníci pracují téměř nepřetržitě. Stále více lidí užívá antidepresiva a jiné léky na nervovou soustavu. Přesto se zdá, že vrcholový management tuto věc jakoby nevnímá, aniž by se zamyslel nad vlastní organizací práce a přijal více pracovníků, protože stávající pracovníci dělají za dva. Není však od věci konstatovat, že vrcholový management je na tom s vytížeností své práce často daleko hůř než ti dole. Šestnáctihodinové směny vrcholového managementu nejsou zase až takovou výjimkou. Důležité je také říct, že se neustále vyžaduje stoprocentní pracovní výkon, což je sice správné, ale dlouhodobě neúnosné u lidí, kteří musí vykonávat náročnou zvláště jednotvárnou práci. Nikdo není dokonalý. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že se často hovoří o nůžkách mezi penězi zejména vrcholového managementu a těch tzv. pracujících dole. Je nezbytné uznat, s jak vysokými nároky na lidi vrcholový management pracuje, neboť je zodpovědný za chod celého podnikatelského subjektu. Je třeba jasně nahlas hovořit o tom, že důležité jsou v tomto případě znalosti a dovednosti. Zdá se to jako banální konstatování, ale v současné praxi to u mnohých mladých lidí je věcí pravděpodobně zcela neznámou. Domnívají se, že musí dostat nejdříve dost peněz a teprve POTOM budou schopni odvádět výsledky. Jak každý zkušený člověk ví, opak je pravdou. Nemůžeme se divit tomu, že soukromé firmy odmítají takové mladé lidi zaměstnat.
Pokud jde o nezaměstnanost, dalo by se to vyřešit 6 hodinovou pracovní dobou na dvě směny. Pracovalo by se od 8.00 hod ráno do 20.00 hod. Samozřejmě jen tam, kde to lze. Jsem přesvědčen, že takových pracovišť je velké množství. Týden by se pracovalo od 8.00 hod do 14.00 hod a druhý týden od 14.00 do 20.00 hod. Nebylo by to nic tak strašného, protože osmá večerní není tak pozdě. Řada pracujících se běžně touto dobou vrací ze zaměstnání buď svého, nebo i z druhého. V obchodech by se mělo v sobotu a v neděli nechat volno. V Německu je to běžné, ale Němci u nás vyžadují nekonečné pracovní dny, což rozhodně není správné ani mravné. V obchodech by mělo být otevřeno od 06.00 hod do 22 hod. Navíc střídáním pracovní doby dopoledne a odpoledne by umožnilo lidem si ledacos
v klidu vyřídit. Věřím, že by to šlo, kdyby se chtělo. Ale nenasytnost majitelů firem brání v této tak lidsky důležité věci, jako je v době tak vynikajících a zároveň úsporných technologiích, zavedení opravdové pracovní pohody. Stali se z nás roboti. A to je opravdová tragédie. Hovoří-li někdo o vysoké životní úrovni tak pracovní pohoda k ní rozhodně patří.
14.12.2013 Bohumil Smolek
Žádné komentáře :
Okomentovat