úterý 31. prosince 2013

PROGNÓZA BUDOUCNOSTI LIDSTVA


SOUČASNOST A CESTA DO BUDOUCNOSTI

SOUČASNOST
Vývoj politického uspořádání světa nelze zastavit, a proto se o to část globálně vlivných politiků pokouší marně. Současný stav světa je bohužel takový, že všechno a především veškeré základní dění ve světě je plánované a řízené. K tomu je nezbytné doplnit, že to plánují a řídí lidé s největšími majetky, t. j.  tzv. "lidé velkých peněz", a ti to plánují a řídí tak, aby se upevňovala jejich moc a zvyšovaly jejich zisky, přičemž je těmto mocipánům úplně jedno kolik lidí přitom zemře ve válkách a kolik se přitom zničí materiálových hodnot.
1/6 lidstva neumí číst a psát, má hlad a značná část těchto lidí umírá neléčenými nemocemi nebo v nesmyslně vedených válkách. Velká většina těchto lidí nemá ani představu o tom, že to není spravedlivé, že kvalita jejich života by se měla zvýšit. Svět patří se vším všudy všem lidem rovným dílem. To by určitě mělo být napsáno v základní listině lidských práv a svobod. Názor, že kvalitu státu určuje míra zdraví a vzdělání jeho občanů a všechny další ukazatele jeho kvality jsou druhotné, by měl mít platnost pro celý svět.
1/1000 lidstva (drtivá většina z nich jsou bezohlední lidé) vládne světu pomocí zákonů, které se zdokonalují pod jejich vlivem tak, aby se poměry v podstatě zachovaly. Osobní spotřeba produktů, které všichni lidé světa vytvoří, nemá u drtivé většiny lidí z této 1/1000 meze. O tom, jak tito lidé organizují z důvodu svých bezmezných potřeb drancování surovinových zdrojů, ničení přírody a tím přirozeného prostředí nezbytného pro zdraví všeho živého, se nemá cenu rozepisovat, jsou to pořád dokola omílané informace.
O této 1/1000 lidí je třeba se trochu rozepsat, aby bylo možné popsat, jaký by měl být cílový stav. Tato 1/1000 vládne světu v organizaci, která má podobu velmi ostré, cca 4 - 6ti stupňové pyramidy, stát od státu se to odlišuje, ale to je nepodstatné.
Nejvyšší vrstva jsou lidé velkých peněz. Podstata jejich práce je zdánlivě velmi náročná, složitá, většina lidí jí moc nerozumí. S nepříliš velkou mírou nadsázky se v podstatě dá říci, že patří mezi řádné občany, kteří dodržují všechny zákony, ale peníze si vydělávají uboze, v podstatě lichvou podle zákona. Peněz mají tolik, že se jim zatím nikde neodvážili přistřihnout křídla nějakým zákonem, nepamatuji se, že by se někde něco v tomto směru realizovalo. O jejich práci se nejčastěji taktně mlčí, ale jsou to lidé soutěživí a sportovního ducha mají, zákonným způsobem se i mezi sebou okrádají, co na tom, když přitom přijde sem tam nějaká ta krize, pro ně je to jako překážka podobná překážkám v dostihovém závodu koní a jezdectví je přece sport ušlechtilý. Doufám jen, že tomu ekonomovi, kterému se konečně podaří odhalit veškeré zákonitosti trhu a podstaty vzniku těchto krizí, Nobelovu cenu neudělí, ale asi doufám marně, lidé velkých peněz mají těch peněz opravdu hodně.
Druhá vrstva už není tak čistokrevná jako vrstva první a směrem k veřejnosti pronikají z této vrstvy poměrně často zajímavé informace. Jádrem této vrstvy jsou lidé velkého obchodu. Nejsou o moc lepší než ti z vrstvy první a část z nich vydělává peníze celkem přijatelným způsobem, za který by se člověk nemusel stydět. Bohužel tato část těchto lidí nebývá moc úspěšná ve svém podnikání. Rozepisovat se o této vrstvě by bylo zbytečnou ztrátou času autora i čtenáře. Poznamenat je možné jenom to, že řešit otázku etiky velkoobchodu se zbraněmi je problematické a např. v tomto obchodu dochází k prolínání s třetí vrstvou t. j. vrstvou politické scény.
Vrstva politické scény je asi vrstvou nejzajímavější, hodně lidí vývoj a změny této vrstvy sleduje. Popisovat, jak si vydělávají peníze politici, by bylo nošením dříví do lesa.
Poznamenat je nutné to, že je dobré důkladně zvažovat, kdy je správné dbát na dodržování tradic, kdy je to na nic a kdy je to hloupost. Uvedu příklad: Vydáváte vědecký časopis v normální papírové podobě 2x ročně 50 let. Doba se mění, náklady rostou, technika letí dopředu, přejdete na elektronickou podobu časopisu a zachováte 50tiletou tradici půlročního vydávání při možnosti zařazovat nové odborné články Vaší vědy do časopisu denně. Dodržíte tradici za cenu toho, že zpomalíte předávání informací o Vaší vědě v průměru o ¼ roku.
Organizace mocenské struktury správy současného světa je popsaná dost povrchně, ale pro popis potřebného směru její změny je to dostatečné.
K uvedenému je třeba dodat, že nejvyšší vrstva už mnoho let působí organizovaně v rámci jednotných pravidel. (100% globalizace) = ohromná síla zájmové skupiny spojené vztahy protkanými tradicemi, druhá vrstva (cca 70%,) třetí (cca 30%).
Dál to nemá cenu odhadovat. Připomenout je možné lidi vědy (cca 90%). (Uváděná procenta jsou vyjádřením odhadu míry globalizace příslušné specializace.)
 
 
BUDOUCNOST
Mocenskou organizaci spravující svět, ve tvaru ostré pyramidy, je třeba změnit tak, aby měla podobu zaoblené ploché hromádky písku, přičemž bude nutné trochu změnit pořadí, v jakém budou nad sebou jednotlivé vrstvy organizace správy světa. 
Budoucnost je popsána stručně, ale snad správně. Připomenout je možné, že se čas od času stane, že i neúmyslně náhodně odhozená sněhová koule s sebou velkou lavinu strhne.
 
OKOLNOSTI PŘÍZNIVÉ ZMĚNĚ MOCENSKÉ ORGANIZACE SPRAVUJÍCÍ SVĚT
1. Asi 1/3 lidí na světě má možnost spolu prakticky kdykoliv komunikovat s velkou mírou spolehlivosti a přesnosti přenášených informací.
2. Migrace obyvatelstva rok od roku narůstá. Narodit se v jedné zemi, ve druhé studovat, do třetí se přestěhovat za prací a do čtvrté za účelem dožití v důchodu, je už normální.
3. Především mladí lidé v rámci internetových sociálních sítí začínají hromadně mezinárodně komunikovat.
4. Na mezinárodní jazykovou gramotnost se klade skoro všude stále větší důraz.
5. V současnosti se umí cca 5 % lidí bezprostředně domluvit v rámci cca 2/3 světa.
6. Kvalita automatického překladu psaného i mluveného slova se soustavně zdokonaluje.
7. Možnost cestovat se usnadňuje.
8. Množství, kvalita a rozmanitost celosvětově používaných komunikačních prostředků roste.
9. Úroveň vzdělání, vědy, výzkumu i vývoje se zvyšuje stále větším tempem v technicky vyspělé části světa.
10. Stejným tempem, kterým se vyvíjí úroveň výroby a spotřeby vyspělé časti světa, se zvětšuje rozdíl v kvalitě života lidí v jeho vyspělé a zaostalé části.
 
OKOLNOSTI NEPŘÍZNIVÉ ZMĚNĚ MOCENSKÉ ORGANIZACE SPRAVUJÍCÍ SVĚT
1. Schopnosti z globálního hlediska lokálních politiků používat velmi dovedně demagogii pro realizaci jejich zájmů mají mimořádně vysokou úroveň.
2. Vyžaduje mnohem větší práci a úsilí něco spojit, složit, sestavit nebo vytvořit, než něco rozbít, zničit nebo rozložit.
3. Setrvačnost stereotypů jednání, postupů a postojů.
4. Tradice jsou jednoznačně nepříznivou položkou. Jeden příklad už je výše uvedený. Zůstávat u tradičně zaběhnutých schémat důsledně není možné v žádné době, v současnosti je to ve většině případů postoj, který může být označen slovem "zhoubný".
5. Největšími mínusy jsou ty nejvyšší vrstvy uvedené mocenské pyramidy. Tyto mínusy předčí všechny již uvedené, i ty mínusy, které by měly následovat a které už uvádět nebudu, protože ty poslední jsou tak velké v porovnání s předcházejícími, že se mi zdá rozumnější odhady jejich vzájemných poměrů neuvádět.

NÁVRH ŘEŠENÍ PROBLÉMU NASTOLENÍ NOVÉHO SVĚTOVÉHO ŘÁDU
Podstata řešení problému potřebné změny mocenské organizace spravující svět může být
jednoduchá.
K nastolení Nového světového řádu, který umožní řešit mírovou cestou všechny globální problémy lidstva, je možné využít  např. osvědčenou formu politického spojení států, kterým je federace. Uskutečnit spojení všech států světa v jedné Globální federaci nebude snadné, ale určitě bude stát za námahu s tím spojenou. Nastolení trvalého míru na celé planetě bude určitě stát za to. Nastolení Globální federace lze zrealizovat například tak, že si všechny pokrokové politické strany ve všech státech světa přidají do svých politických programů záměr nastolit Globální federaci, načež všechny tyto strany ve vzájemné spolupráci globálně zrealizují své politické programy.

GLOBÁLNÍ ORGANIZACE NAŠÍ CIVILIZACE JE NEZBYTNÁ PŘEDEVŠÍM Z NÁSLEDUJÍCÍCH DŮVODŮ
Lidstvo není oficiálně centrálně globálně řízeno, a proto jeho existenci ohrožuje stále větší množství různých krizí, přičemž intenzita i četnost těchto rozmanitých krizí narůstá v přímé úměrnosti s rozvojem vědy a techniky. Zastaralé mezilidské vztahy je třeba přizpůsobit rychle se vyvíjející materiálně-technické základně světa.
Sortiment všeho, co lidé ve vyspělých státech světa potřebují k uspokojování svých potřeb, roste stále se zrychlujícím tempem, přičemž téměř stagnuje pokrok v mezilidských vztazích. Jinak řečeno: „Bouřlivý rozvoj vědy a techniky se dostává do stále většího rozporu s tradicemi svázaným prováděním praktické politiky, především mezinárodní.“ Nadneseně řečeno: Lidstvo na politické scéně řídí dav vrcholových politiků jednotlivých států, ve kterém se čas od času větší nebo menší část davu dohodne na vykřikování víceméně nejasného hesla, kterým se potom tato část davu více či méně řídí, což má ve svém důsledku zhoubný vliv na současnost i budoucnost. S malou mírou nadsázky je možné označit stávající způsob správy světa jako téměř dokonalý chaos v prožívání současnosti i v očekávané budoucnosti naší civilizace.
Naše civilizace dosud nemá jednoznačnou globální centrálu, tj. zodpovědného představitele, instituci nebo občana, kterého by mohla jiná civilizace oslovit, a to přes to, že velké množství indicií již mnoho let nasvědčuje přítomnosti jiné civilizace na naší planetě.
 
 
 
PŘÍKLADY GLOBÁLNÍCH  ZÁKONŮ
 
 ZÁKON O SJEDNOCENÍ SVĚTOVÉHO ČASU
Jako první globální zákon by bylo vhodné z hlediska symboliky převratné kvalitativní změny, kterou by centrální globální organizace světa rozhodně byla, vypracovat, předložit, projednat a schválit zákon o sjednocení světového času, a to proto, že by se jednalo o velmi jednoduchý zákon, který by významným způsobem zvýšil efektivitu práce v řadě činností, kterými se lidé na celém světě zabývají.
 
ZNĚNÍ ZÁKONA: V čase 00.00 hod. 1.1. 2015 středoevropského času si všichni lidé na celém světě nařídí čas na svých hodinkách, mobilních telefonech a všech dalších časoměrných přístrojích na hodnotu 00.00 hod., čímž přestane platit rozdělení světa do 24 časových pásem a všichni lidé na celém světě se začnou řídit celosvětovým sjednoceným časem.
Pozn.: Přechod na celosvětový sjednocený čas bude samozřejmě nutné technicky připravit, tj. např. určit předem v kolik hodin bude začínat pracovní doba v jednotlivých státech, ve kterých hodinách budou mít otevřeno obchody, bude nutné připravit, tj. napsat a vydat nové jízdní řády pro všechny dopravní prostředky atd. V těch státech, ve kterých si budou chtít zachovat letní a zimní čas, budou moci při respektování sjednoceného světového času tuto zvyklost zachovat, a to změnou začátků pracovní doby v těch odvětvích hospodářství, ve kterých to bude mít z hlediska energetiky význam apod.
Argumentovat proti sjednocení světového času např. tradicí a zvykem lidí vstávat v tzv. "ranních hodinách" tj. mezi 5. a 9. hod. je možné, ale je velmi pravděpodobné, že si lidé rychle zvyknou a budou považovat za samozřejmé, že u nich jsou "ranní hodiny" např. mezi 17. a 21. hod.
 
ZÁKON O ZÁKAZU BANKOVNÍHO, OBCHODNÍHO A NĚKTERÝCH DALŠÍCH TAJEMSTVÍ
Živnou půdou pro organizátory korupce a podvodů je utajování toků peněz ve všech oblastech národního i mezinárodního hospodářství. Míra podvodů a korupce je přímo úměrná míře utajení toho, kdo, kdy, od koho a kolik peněz a za co dává nebo bere. Skutečná cena, tj. hodnota veškerého zboží apod., které si obchodníci a další lidé pomocí peněz směňují, je určována v tržním hospodářství tržními mechanismy s tím větší chybou, čím více se tolerují podvody a korupce ve všech oblastech života společnosti.
 
PODSTATA ZNĚNÍ ZÁKONA: Veškeré informace o tom, kdo, kdy, od koho, kolik peněz a
za co dostává nebo dává, tj. jaké jsou finanční toky peněz ve všech finančních, obchodních i výrobních organizacích státních i soukromých, budou zveřejňovány na příslušných internetových stránkách, které budou mít povinnost všechny uvedené organizace soustavně aktualizovat, přičemž zveřejňování všech peněžních transakcí (toků peněz-penězovodů) bude povinné pro každou z uvedených organizací, jejíž roční obrat překročí zákonem stanovený minimální limit. Porušování tohoto zákona bude přísně trestáno.
 
ZÁKON O NAHRAZENÍ VŠECH JEDINEČNÝCH MĚN JEDNOTLIVÝCH STÁTŮ JEDNOTNOU SVĚTOVOU MĚNOU, KTEROU BUDE NAPŘ. KORUNA
Podstata uvedeného zákona je zřejmá z jeho názvu. Rozmanitost měn na celém světě usnadňuje organizátorům podvodů a korupce beztrestně páchat jejich odsouzeníhodnou činnost. Dovedete si představit, kolik zbytečné práce odpadne ve všech peněžních ústavech až přestanou existovat všechny směnárny atd., když na celém světě budou mít všichni lidé v peněženkách stejné barevné papírky? Dovedete si představit, jak se usnadní a zmenší objem práce všech spekulantů na burzách, všech ekonomů, plánovačů, statistiků, prognostiků a lidí pracujících v podobných profesích? Představte si, jak výhodné bude platit na celém světě stejnými penězi a jak na celém světě stoupne nezaměstnanost a bude nutné současně vypracovat projednat a schválit i některý z následujících zákonů:

ZÁKON O ZESTÁTNĚNÍ VŠECH BANK A PENĚŽNÍCH PODNIKŮ
Vyvlastněné organizace budou majetkem států a budou nadále
sloužit všem lidem jako neziskové organizace.
 
ZÁKON O PRACOVNÍ DOBĚ ( 1. VARIANTA)
Pracovní týden bude mít 4 po sobě následující pracovní dny, pondělí, úterý, středa a čtvrtek, po kterých budou následovat 3 dny volna, pátek, sobota, neděle.
 
ZÁKON O PRACOVNÍ DOBĚ (2. VARIANTA)
Délka jedné pracovní směny může být maximálně 6 hodin.
 
ZÁKON O PRACOVNÍ DOBĚ (3. VARIANTA)
Současně bude platit 1. i 2. varianta zákona.
 
Pozn.: Navrhované zákony snížením fondu týdenní pracovní doby zvýší nabídku volných pracovních míst a nezaměstnanost bude minimální. Varianta č.1 zákona o pracovní době zvýší fond pracovních míst o 1/5 stávajícího fondu pracovních míst. Varianta č. 2 zákona o pracovní době zvýší fond pracovních míst o ¼ stávajícího fondu pracovních míst.. Varianta č. 3 zákona o pracovní době zvýší fond pracovních míst 2x.
 
10. 6. 2013
Ing. Miloslav Dědek

pondělí 16. prosince 2013

Papež František je člověk budoucnosti

Papež František se stal osobností roku amerického časopisu Time. Papež změnil během pouhých devíti měsíců mimořádným způsobem tón, vnímání i zaměření jedné z největších institucí na světě, řekla šéfredaktorka časopisu Nancy Gibbsová.
Časopis dnes na svém webu napsal, že papež, který přijal jméno skromného světce, je "superhvězdou připravenou změnit místo, kde se změna měří stoletími".
Osobností roku je podle Time člověk, který měl v uplynulém roce největší vliv na vývoj ve světě - ať v dobrém či špatném. Loni se osobností roku stal americký prezident Barack Obama.
Na tomto papeži je důležitá rychlost, s jakou si získal miliony lidí, kteří již přestali vkládat do církve naději, napsal Time. Lidé byli podle něj unavení nekonečným rozebíráním sexuální etiky a vnitřními spory. Během měsíců František povýšil poslání církve jako služebnice a utěšitelky trpících lidí nad práci v oblasti doktrinální politiky, která byla tak důležitá pro jeho předchůdce. Jan Pavel II. a Benedikt XVI. byli profesory teologie, zatímco František je bývalý domovník, laboratorní technik, vyhazovač v nočním klubu a učitel literatury, napsal Time.
Pokud jde o chudobu, tak podle Františka nejde jen o charitu, ale i o spravedlnost. Církev by tak neměla být odrazem Říma, ale zrcadlem chudých, píšeTime, který připomíná, že papež umí ve svém úřadu z prvního století velice šikovně používat nástroje 21. století.
V současnosti 2170 světových miliardářů kontroluje 33 bilionů USD čistého bohatství, tj. dvojnásobek amerického HDP. Pořád ještě platí "peníze = moc" a proto toto nepatrné množství nejbohatší lidí na vrcholu celosvětové mocenské pyramidy v podstatě rozhoduje o osudu celého lidstva
Papež kritizuje mimo jiné "tyranii trhu" a vyzývá mocné, aby bojovali s nerovností a chudobou. Hospodářský systém, jímž se svět řídí, je podle něj "až do kořenů nespravedlivý". "Tohle hospodářství zabíjí," píše v apoštolské exhortaci. "Peníze musí sloužit a nikoli vládnout," prohlašuje papež.
K názorům papeže je možné dodat, že ve výrobě, výzkumu, vědě a v dalších oblastech se rychle a úspěšně vyvíjejí velké globální organizace. Naproti tomu vývoj  globálních mocensko-politických struktur stagnuje. Například je nejvyšší čas začít účinně globálně omezovat příčiny oteplování atmosféry, což stávající globální mocensko-politické struktury nejsou schopné efektivně realizovat. Jedna z možných cest k vytvoření celosvětové mocensko-politické struktury, která budou schopná efektivně realizovat nejen opatření proti oteplování atmosféry, je uvedena v článku "Prognóza budoucnosti lidstva", který je na začátku tohoto blogu 
Dosažená úrov rychle se vyvíjejících výrobních prostředků a poznání je v příkrém rozporu s chaoticky se měnící a v podstatě stagnující organizací globálních mocensko-politických struktur. Důsledkem toho je, že budoucnost lidstva se předvídá podobně jako se předpovídá počasí. Je nejvyšší čas vytvořit globální organizaci, která bude centrálně vládnout celému světu. Demokratická světovláda v čele s prezidentem světa bude mít předpoklady a podmínky pro systematické a cílevědomé plánování budoucnosti lidstva v globálním měřítku. Lidstvo bude do budoucnosti kráčet demokraticky zvolenou cestou, tj. cestou kterou si bude přát většina pozemšťanů.

neděle 15. prosince 2013

Globálně působící politické strany

V textu jsou uvedeny alternativní možnosti vzniku Globálně působících politických stran, o kterých se píše v článku PROGNÓZA BUDOUCNOSTI LIDSTVA.
Je nesporné, že se bude míra plánovitosti, cílevědomosti a systematičnosti v působení lidstva na planetu postupně zvětšovat, takže budoucnost nebude nutné předvídat s velkou mírou vlivu náhodných jevů tak, jak se předpovídá např. počasí.
V uvedeném článku je řešení problému vzniku globálně působících politických stran popsáno velmi stručně: 
"Podstata řešení problému potřebné změny mocenské organizace spravující svět je jednoduchá. Prostě celosvětově působící politické strany představí lidstvu své vize, jak by měla optimální správa světa vypadat. Následně v celosvětových volbách si lidé zvolí tu vizi, kterou si budou přát.
Materiálně (technicky, ekonomicky i jinak) jsou podmínky pro práci celosvětově působících politických stran již vytvořené. Podmínky pro provedení celosvětové volby v nejbližší v úvahu připadající možné době jejich konání, budou zcela určitě existovat.
Nejrychleji vzniknou celosvětově působící politické strany, když se národní a státní strany pospojují do celků vyznávajících stejné nebo podobné hodnoty a principy. Někdo by možná dal přednost stranám nově založeným, stávající se mu mohou jevit příliš prohnilé. Upřednostňovat některou z těchto cest nemá význam, protože je určitě možné obojí."
Uvedené alternativy vzniku celosvětově působících politických stran jsou málo pravděpodobné. Pravděpodobnější je, že celosvětově působící politické strany budou vznikat postupně v návaznosti na vývoji globální mocensko-politické struktury správy planety.
Je pravděpodobné, že předlohou pro vznik a vývoj celosvětové mocensko-politické struktury může být vznik a vývoj Evropské unie. Z tohoto hlediska je možné  Evropskou unii chápat jako experiment prověřující problematiku  vybudování globální mocensko-politické struktury. Experiment, který umožňuje získat cenné poznatky a zkušenosti.
Teoreticky je možné uvažovat o tom, že by se Evropská unie stala zárodkem Globální unie, ke které by se postupně připojily všechny státy světa, ale to je málo pravděpodobné.

sobota 14. prosince 2013

Recenze k článku PROGNÓZA BUDOUCNOSTI LIDSTVA

Souhlasím s tím, že by se společenské vztahy a společenská organizace měly sladit s rozvojem výrobních sil společnosti, ale rozhodně ne cestou vytvoření globální vlády nebo organizace. To je skutečná utopie, neřku-li nebezpečná pro existenci svobody a demokracie. Demokracii lze s největší pravděpodobností uplatňovat jen v rámci konkrétního státu. Nepotřebujeme světovou vesnici , ale DOBŘE FUNGUJÍCÍ samostatné státní celky, jejichž existence je zárukou rozmanitosti, která je na světě právě tou největší krásou. Vymazat státy znamená zavést uniformitu světa, s kterou jsme se v historii tak spálili. Je třeba se z historie poučit, ne ji slepě opakovat tam, kde se ukázala jako guma, která maže samostatné lidské myšlení. NIKOLI ŘÍDIT svět, ale naučit se SPRAVOVAT svůj stát cestou demokratické samosprávy státu. Státy mohou existovat i při neexistenci vlastních hranic, jak to dokazuje EU, která je NEDOKONALÁ jen proto, že se snaží GLOBÁLNĚ ŘÍDIT něco, co ve skutečnosti VYŽADUJE MÍSTNÍ SAMOSPRÁVU. Spravují se lépe menší celky, protože správa vyžaduje obvykle DETAILNÍ ZNALOSTI místních podmínek. Je fakt, že některé oblasti se vymykají lokálním podmínkám, jako budování dopravních systémů či energetických sítí. Ale tyto oblasti bychom spočítali na prstech jedné ruky. Zde můžeme díky technologickým možnostem uvažovat globálně. Existuje však daleko větší počet oblastí, které je třeba řešit lokálně právě kvůli potřebě detailních znalostí místních podmínek. Zde žádný světový orgán nemůže nahradit místní samosprávu.
Je dobré si připomenout, že světový vývoj po roce 1989 a pádu železné opony je charakterizován rozšířením kapitalismu což je jasným důkazem jeho přitažlivosti pro tu ohromnou masu obyvatel, kteří v tomto společenském a politickém systému žijí. Zdravý kapitalismus stojí na zdravé tržní ekonomice, svobodě a zdravé morálce. Problémy, s kterými se současný kapitalismus potýká nejsou zaviněny jeho podstatou, ale kvalitou jednotlivců, lidí, kteří žijí a pracují s nejrůznější úrovní svých schopností a morálních vlastností. Jsou lidé skvělí, pracovití, upřímní, pracovití, aktivní, ale také vrazi, lháři, podvodníci či úplatkáři a lidé líní a také hloupí, protože nevěnovali dostatek pozornosti sobě samým. Kapitalismus dokázal rozvinout své výrobní síly do takové míry, že ve vyspělých západních zemích by byl schopen kapitalismus s využitím dnešních výrobních technologií bez velkých problémů KAŽDÉMU jedinci zajistit všechny základní potřeby pokud jde o stravu, ošacení i bydlení.
Společnost jako celek reaguje na rychle probíhající změny v rozvoji výrobních sil pomaleji než je rozhodování či řízení sebe sama u jednotlivců. Jednotlivci v současné kapitalistické společnosti ve své většině nejsou zvyklí na fakt, že se musí celoživotně vzdělávat, aby mohli reagovat na změny v ekonomice kolem sebe. Je velká otázka, kolikrát je jedinec schopen za svůj aktivní život zcela změnit své povolání. Profese jsou v současnosti velmi specializované a vyžadují zpravidla dlouhodobé vzdělání. I obtížnost je u plno profesí vysoká kvůli šíři jejich záběru. Představa jedince, že mu povolání, které vystudoval, vydrží na celý život, je vlivem rychlého vývoje výroby a ekonomiky vcelku mizivá. To je svým způsobem nesmírně frustrující pro každého člověka již na počátku jeho kariéry. Navíc je společnost z hlediska organizace rozdělena objektivně na skupiny těch, kteří pracují v tzv. věčných profesích jako je potravinářství, energetika, vodohospodářství, oděvní průmysl, zemědělství, doprava, chemický průmysl a jsou skupiny obyvatel, kde je jejich pracovní činnost ohrožena dočasností jako např. hornictví, ale týká se to i všech pracovníků, kteří pracují v soukromých firmách podnikajících v prostředí ostré konkurence.
Kapitalismus se potýká od svého počátku s jednou zcela zásadní věcí a tou je nezaměstnanost. Je důležité zde konstatovat skutečnost, že lidstvo od svého počátku vyrábělo své nástroje a potřeby vždy s cílem si práci co nejvíce usnadnit. Lidé jsou doslova přirozeně přitahováni
pohodlím. Stroje člověka osvobodily v mnoha případech od namáhavé tvrdé fyzické dřiny. V současné době kapitalismus svou vnitřní logikou vlastní technologie, které člověka v mnoha oborech nahrazují a člověka staví do role pouhého pozorovatele. Je jasné, že to neplatí pro všechny profese, ale pro většinu zcela rozhodně. Tlak na množství pracovní síly tak poklesl, prudce vzrostla potřeba vzdělání pracujícího člověka, protože výroba, ale i používání řady prostředků je mnohem sofistikovanější. Není hlad po kvantitě, ale po kvalitě. Cesta k řešení problému nezaměstnanosti není krátká, ale dlouhá, protože musíme překonat myšlení lidí a jejich vztah k sobě samým. Prostě aby byli od svého mládí vedeni k tomu, že si musí svou budoucnost formovat na základě znalosti sebe sama, aby se uplatnili co nejvíce v profesích, kde sami cítí, že je to prostě baví. Někdo rád studuje a učí se, někomu se studovat nechce. Ale ti, kteří nevěnovali dostatek pozornosti svému „já“ včetně úrovně vzdělání, si v budoucnosti musí být vědomi odpovědnosti za sebe samého a nestěžovat si na svůj životní standard. To znamená každý musí přijmout stoprocentní odpovědnost za svůj život. Ne stát se o mne postará, ale já se musím postarat o sebe sama.
Stát by měl však stanovit taková pravidla, aby každý jednotlivec měl možnost co nejrychleji zahájit svou vybranou aktivitu, která mu může zajistit živobytí. To znamená minimum obstrukcí pro zahájení podnikatelské činnosti. Odpovědnost se tak rychle přesune shora dolů. Lidé si budou vědomi svého „já“, budou se znát, protože tomu bude věnována pozornost ze strany učitelů i rodičů od jejich mládí. Lidé budou dělat to, co je baví a pro co budou mít největší talent. Je logické, že prosadit se musí každý sám. Tam kde je toto myšlení zcela opačné je jasné, že je na vině pečovatelský stát, který v lidech vytvořil mylnou představu, že je povinen se o ně postarat. Stát se musí postarat především o potřebné tj. slepé a zdravotně postižené, kteří nejsou schopni se o sebe postarat a také o důchodce. Stejně tak si musí být lidé vědomi faktu, že jsou zcela odpovědni za svůj zdravotní stav. Tělesná zdatnost a sport musí být důležitou položkou v životě každého člověka, pokud samozřejmě není postižen od svého narození. Je třeba se sžít s myšlenkou, že jen kvalita člověka pokud jde o jeho způsob myšlení, chování a jednání může kvalitativně změnit celou společnost.
Je staletími prověřeno, že je to právě kapitalistický systém, který je s to vytvářet v praktickém životě ty nejlepší podmínky pro dosažení základních životních jistot člověka. NIC NENÍ JISTÉ, ale kapitalismus díky své schopnosti vytvořit co možná nejlepší podmínky pro uplatnění tvořivých schopností člověka jako první politický systém dokázal zajistit vysokou životní úroveň velkému množství obyvatelstva. V jeho počátku byly podmínky zvláště zaměstnanců velmi tvrdé, protože převažovala tvrdá fyzická práce, která nebyla adekvátně finančně ohodnocena. S rozvojem vědy a tedy s rozvojem výrobních sil a jejich neustálé modernizaci se životní úroveň pomalu zlepšovala u stále širších vrstev obyvatelstva. Dnes lze konstatovat, že kapitalismus zajistil vysokou životní úroveň vysokému počtu obyvatelstva. Nedokázal by to, kdyby se neopíral o následující hodnoty: o svobodu ve všech jejích konkrétních podobách, o demokracii, o tržní ekonomiku a s tím spojený status soukromého vlastnictví a konečně lidská práva, která jsou však dnes v řadě případů zneužívána.
Kapitalistický systém není dokonalý, ale jeho nedostatky nejsou zaviněny jeho podstatou, ale charakterovými vadami konkrétních lidí, kteří ho tvoří. Díky svobodě se totiž v kapitalismu projevují všechny lidské schopnosti a vlastnosti. Ty dobré a bohužel i ty špatné. Všechny velké průšvihy kapitalismu v dějinách byly zaviněny lidskou nedokonalostí ať už odbornou nebo charakterovou. Nikdo není dokonalý, ale jistě existují ve společnosti tradiční morální hodnoty a pravidla, která se osvědčily a které, kdyby se v dostatečné míře respektovaly, nemuselo lidstvo v minulosti tak trpět. Poslední ekonomická krize je toho dostatečným důkazem. Ukazuje se, že kromě nezaměstnanosti, postihující v současné době i mladou generaci, je největší slabinou i změna vztahu k penězům. Peníze již nejsou chápány jen jako pouhý prostředek směny, ale v podobě zisku jsou důležitějšími, než sám člověk. Konkrétně se to projevuje u podnikatelských subjektů obrovským tlakem na snižování nákladů zejména na pracovní sílu. V praxi je zcela normální, že zbývající pracovníci jsou přetěžováni, pracují více hodin, jsou stresováni, protože neustálý tlak na jejich výkon neustále roste. Chceme vyrábět neustále víc a víc, přestože lze konstatovat v mnoha oblastech s použitím současných technologií, že u nich existuje již dnes nadvýroba. Kdo s tímto nesouhlasí, ať navštíví jakýkoli supermarket, kde je nejvíce nadvýroba viditelná. Přesto tam pracovníci pracují téměř nepřetržitě. Stále více lidí užívá antidepresiva a jiné léky na nervovou soustavu. Přesto se zdá, že vrcholový management tuto věc jakoby nevnímá, aniž by se zamyslel nad vlastní organizací práce a přijal více pracovníků, protože stávající pracovníci dělají za dva. Není však od věci konstatovat, že vrcholový management je na tom s vytížeností své práce často daleko hůř než ti dole. Šestnáctihodinové směny vrcholového managementu nejsou zase až takovou výjimkou. Důležité je také říct, že se neustále vyžaduje stoprocentní pracovní výkon, což je sice správné, ale dlouhodobě neúnosné u lidí, kteří musí vykonávat náročnou zvláště jednotvárnou práci. Nikdo není dokonalý. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že se často hovoří o nůžkách mezi penězi zejména vrcholového managementu a těch tzv. pracujících dole. Je nezbytné uznat, s jak vysokými nároky na lidi vrcholový management pracuje, neboť je zodpovědný za chod celého podnikatelského subjektu. Je třeba jasně nahlas hovořit o tom, že důležité jsou v tomto případě znalosti a dovednosti. Zdá se to jako banální konstatování, ale v současné praxi to u mnohých mladých lidí je věcí pravděpodobně zcela neznámou. Domnívají se, že musí dostat nejdříve dost peněz a teprve POTOM budou schopni odvádět výsledky. Jak každý zkušený člověk ví, opak je pravdou. Nemůžeme se divit tomu, že soukromé firmy odmítají takové mladé lidi zaměstnat.
Pokud jde o nezaměstnanost, dalo by se to vyřešit 6 hodinovou pracovní dobou na dvě směny. Pracovalo by se od 8.00 hod ráno do 20.00 hod. Samozřejmě jen tam, kde to lze. Jsem přesvědčen, že takových pracovišť je velké množství. Týden by se pracovalo od 8.00 hod do 14.00 hod a druhý týden od 14.00 do 20.00 hod. Nebylo by to nic tak strašného, protože osmá večerní není tak pozdě. Řada pracujících se běžně touto dobou vrací ze zaměstnání buď svého, nebo i z druhého. V obchodech by se mělo v sobotu a v neděli nechat volno. V Německu je to běžné, ale Němci u nás vyžadují nekonečné pracovní dny, což rozhodně není správné ani mravné. V obchodech by mělo být otevřeno od 06.00 hod do 22 hod. Navíc střídáním pracovní doby dopoledne a odpoledne by umožnilo lidem si ledacos
v klidu vyřídit. Věřím, že by to šlo, kdyby se chtělo. Ale nenasytnost majitelů firem brání v této tak lidsky důležité věci, jako je v době tak vynikajících a zároveň úsporných technologiích, zavedení opravdové pracovní pohody. Stali se z nás roboti. A to je opravdová tragédie. Hovoří-li někdo o vysoké životní úrovni tak pracovní pohoda k ní rozhodně patří.

14.12.2013 Bohumil Smolek

středa 4. prosince 2013

Poznámka č.1 k článku PROGNÓZA BUDOUCNOSTI LIDSTVA


Ruští zákonodárci debatují o předloze zákona, která by v Rusku zakázala americký dolar za účelem vyhnutí se negativních dopadů kolapsu dolaru – o němž spekulují, že by k němu mohlo dojít do roku 2017 – a že by mohli znovu zavést zákaz, který platil za starých časů socialismu. Návrh pochází od poslance z Liberálně-demokratické strany Michaila Degtjareva. Podle jeho mínění, bude-li dál růst stejným tempem, dolarový systém se zhroutí v roce 2017.
V článku "Prognóza budoucnosti lidstva" se předpovídá vznik zákona o nahrazení všech jedinečných měn jednotlivých států jednotnou světovou měnou. Zavedením jednotné světové mněny odpadne mnoho zbytečné práce ve všech peněžních ústavech, přestanou existovat všechny směnárny a na celém světě budou mít všichni lidé v peněženkách stejné barevné papírky. Usnadní, zkvalitní a zmenší se objem práce všech lidí pracujících na burzách, všech ekonomů, plánovačů, statistiků, prognostiků a lidí pracujících ve finanční sféře v podobných profesích.
Rozmanitost měn na celém světě usnadňuje organizátorům podvodů a korupce beztrestně páchat jejich odsouzeníhodnou činnost.
Teoreticky je možné uvažovat o zavedení jednotné světové měny už nyní, ale nemá to praktický význam. V současné době jsou lidé velkých peněz v nejvyšší vrstvě na vrcholu globální mocensko-politické pyramidy a v jejich bytostném zájmu je zachovat současné poměry v rozdělování celosvětového bohatství. Představa, že by stávající zastaralé oficiální globální mocensko-politické struktury dokázaly realizovat přechod všech používaných měn na jednotnou světovou měnu, je směšná.
V současnosti se hodně hovoří o krizi demokracie, o postupném přechodu demokracie v oligarchii, o teatrální demokracii nebo také o narůstajícím deficitu demokracie. Faktem je, že se demokracie více či méně z demokratických států světa vytrácí tak, že je v podstatě její existence ohrožena.
Vztahy mezi jednotlivými státy jsou ovlivňovány zastaralými globálními mocensko-politickými strukturami, které mají k demokratické správě věcí veřejných velmi daleko. V poslední době se stále častěji hovoří o nutnosti vnést do finanční sféry pravidla, která by měla zamezit vzniku ekonomických krizí, ale stávající zastaralé globální mocensko-politické struktury nejsou schopné něco takového realizovat.
Dříve nebo později bude nezbytné změnit strukturu globální mocensko-politické pyramidy tak, že na jejím vrcholu nebudou lidé velkých peněz, a následně bude možné spravovat svět globálně platnými  zákony a řešit problémy, které jsou v současné době neřešitelné.